30 let AIMA (1966 - 1996)

• Vývoj před před II . světovou válkou
Mezinárodní organizace zemědělských muzeí byla připravována již koncem dvacátých let a ve třicátých letech 20. století. Ke skutečnému vzniku Mezinárodní asociace zemědělských muzeí (AIMA) však došlo až v roce 1966 na první mezinárodní konferenci zemědělských muzeí , konané při příležitosti 75. výročí vzniku Českého (Československého) zemědělského muzea v Praze. Na záměru vytvořit mezinárodní organizaci zabývající se zemědělským muzejnictvím a na vzniku a počátečním vývoji Mezinárodní asociace zemědělských muzeí se podílelo více pracovníků z různých institucí, majících vztah k agrární historii a pracovníků, uvědomujících si potřebu osvětového působení na širší okruh veřejnosti. Cílem tohoto snažení bylo od počátků upozornění na význam zemědělství, na změny v zemědělství, probíhající zvláště v 19. a 20. století, na potřebu výkladu vývoje zemědělství i vývoje společenství na základě nových skutečností a poznatků z řady příbuzných oborů a na získávání pochopení těchto změn a hlavních trendů vývoje včetně následující společenské podpory ve vlastním zájmu celé společnosti.
Význam zemědělství, tj. základního vztahu člověka a půdy, jejího obdělávání a využívání k vlastní existenci společnosti, zdůrazňuje agrární hnutí šířené v Evropě od konce 19. stol. , zvláště pak po hladu a útrapách způsobených velkému množství obyčejných lidí během první světové války. Půda a její obdělávání , tj. zemědělství, se vidí jasněji a chápe jako předpokllad a základ existence komunit, národů a států.
Liberalismus a socialismus prožívají těžké krize v proudění nové doby, jejíž požadavky jsou odlišné od jejich programu. Nastává doba agrarismu. Doba vracení se člověka k odvěkým zákonům půdy, jež jsou nezaměnitelny a ke kterým se lidstvo v době nejtěžších zkoušek a nejbolestnějších zklamání opět a opět utíká - píše a ve svých projevech hlásá Antonín Švehla, předseda československé vlády (1922-1929), Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu a v letech 1918-1924 také první předseda spolku Českého (Československého) zemědělského muzea - Ústavu pro studium a povznesení venkova. Ve dvacátých letech si činovníci agrární strany uvědomují stále větší potřebu a nutnost mezinárodní spolupráce v zemědělství. V polovině 20. let vzniká v Praze ze Švehlova podnětu, Mezinárodní agrární Bureau, které vydává informační Bulletin česky, francouzky a později též německy. Ke spolupráci se přihlásili z okolních států a dále z Francie, Nizozemí, Belgie, Švýcarska, Jugoslávie a skandinávských států. Na podzim roku 1927 navrhoval A. Švehla místo volného finančního styku vybudování Mezinárodního Agrárního Bureau v organizaci zemědělských stran se záměrem prohloubení informovanosti a spolupráce v oblasti zemědělské politiky a vzájemného porozumění. V roce 1928, kdy byl Antonín Švehla zvolen předsedou nové mezinárodní zemědělské organizace, byl již velmi nemocen. Jeho záměry a úvahy se však udržovaly i nadále až do druhé světové války.
Myšlenky mezinárodní spolupráce byly samozřejmě živé i v okruhu budovatelů zemědělského muzea, kde dlouho působili blízcí Švehlovi spolupracovníci a přátelé, zvláště Dr. Josef Kazimour (1885- 1933), dlouholetý jednatel spolku Československého zemědělského muzea a po něm jednatel Ing.Dr. Eduard Reich (1885-1943). Na potřebu mezinárodní zemědělské organizace zemědělského muzejnictví a vytyčení jednotlivých pracovních směrnic poukázalo Československé zemědělské muzeum na XV. Mezinárodním zemědělském kongresu, který byl uspořádán v praze v roce 1931. Dr Kazimour podrobně informoval o struktuře a záměrech zemědělského muzejnictví v Československu a upozornil na účelnost dohody o vzájemných stycích a práci.
V tomto období Čs. Zemědělské muzeum shromažďovalo informace a materiály o zemědělských muzeích , jejich struktuře, činnosti, vybavení, velikosti a programu. Mnohá z těchto muzeí navštívili profesionální pracovníci muzea a členové spolku muzea při různých příležitostech. Na shromažďování informací o zahraničních zemědělských muzeích a zemědělském muzejnictví v širokém pojetí se podíleli nejvíce Ing. Dr.techn. N. Pume, Ing.M.Jurkovič,Ing. F. Šach, Ing. Et Dr.h.c.J. Frič,Ing. A. Špička, Ing. M. Jurkoviča Ing. Dr. Tech E. Reich.Přehled zpracoval František Šach a publikoval jej v anketě o zemědělském muzejnictví v Československu.
Návrh na mezinárodní spolupráci v zemědělském muzejnictví podal E. Reich , jednatel spolku Československého zemědělského muzea na zasedání mezinárodní federace zemědělského tisku (FIPA Fédération Internationále de la Presse Agricole), Mezinárodního pracovního sdrožení knihovníků a předsednictva mezinárodní federace vysokoškolských vzdělaných zemědělců (FITA Fédération Internacionále des Techniciens Agronomes) v roce 1937 v Berlíně.President FITA Dr.Ing.Feisst ze Švýcarska, který konferenci předsedal , návrh vřele doporučil k přijetí , jeho uskutečnění prohlásil za naléhavý požadavek mezinárodní kulturní zemědělské politiky a jménem prezidia slíbil, že návrh bude projednán na nejbližší schůzi. E. Reich přijatý návrh pak konkretizoval a projednal začátkem roku 1938 na výborových schůzích FITA a FIPA ve Švýcarsku.
E. Reich ve svém návrhu předložil více argumentů pro založení mezinárodní federace zemědělského muzejnictví.Zdůraznil, že tato muzea různého typu postrádají vzájemný pracovní styk k vlastní škodě i k škodě obecné. Upozornil na neobyčejný význam zemědělských muzeí jako kulturních institucí budovaných na vědeckých základech a namnoze představujících významná střediska zemědělského pokroku a účinné propagace, která přinášejí prospěch svému národu a ve styku mezinárodním mohou přinášeti i světovému zemědělství. Význam zemědělského muzejnictví viděl v jeho spolupráci s moderní vědou a v pomoci, kterou vědě poskytuje využíváním staré literatury, dalších pramenů a v podněcování i umožňování studia historie zemědělství. Připomínal potřebu řešení řady problémů studia zemědělské historie za účasti celých skupin států a podobně jejich interpretace v muzejních expozicích.Spolupráci zemědělských muzeí viděl i jako přínos k poznání práce a zemědělského pokroku, vzájemného poznávání i jako práci pro světový mír (1937).Uvažoval i technické aspekty práce v zemědělských muzeích . jako předpoklad započetí činnosti navrhoval podrobné zjištění stavu zemědělského muzejnictví a jeho organizace ve všech zemích . V další části pak podal přehled o zemědělském muzejnictví v Československu, jeho organizační struktuře, programu a pracovních metodách.
Správní výbor Čs. Zemědělského muzea , který zasedal 16.září 1937, na návrh E. Reicha na vybudování mezinárodní organizace a spolupráce v zemědělském muzejnictví reagoval s potěšením a rozhodl, zřejmě v souvislosti s celkovou mezinárodní situací i stavbou budovy v Praze na Letné , že o eventuálním uspořádání prvního kongresu zemědělských muzeí v Československu bude uvažováno později . Druhá světová válka znemožnila pokračovat v zamýšleném díle. Mnohá zemědělská muzea v Evropě byla zničena nebo poškozena. Zcela zanikla muzea ve Varšavě, Petrohradě av Berlíně. Poškozena byla muzea v Budapešti , Bratislavě i v českých zemích.
• Poválečný vývoj
Začátkem druhé poloviny 20. století došlo v Evropě ke vzniku nových zemědělských muzeí - 1951 Reading v Anglii, 1953 Wels v Rakousku , 1961 Erfurt v Německu, 1963 Alt Schwerin rovněž v Německu , 1964 Szreniawa v Polsku atd., zřejmě jako důsledek stále rychlejších změn v zemědělské výrobě a ve způsobu života na venkově. Prosazovala se snaha tyto změny a zanikající jevy zachytit a uchovat dokumentaci o nich pro potřeby společnosti v budoucnosti.
Rozvoj zemědělského muzejnictví byl podporován též rozvojem zemědělské historie, agrární etnografie a sociologie a ovšem i ostatních příbuzných nauk. Některé obory zemědělských a lesnických věd potřebovaly znát hlouběji vlastní obor a jeho vývoj v minulosti. Rovněž některé praktické potřeby vedly ke zvýšení zájmu o studium tradičního historického zemědělského nářadí.
V roce 1954 byla v Kodani uspořádána konference o orebném nářadí a založen mezinárodní sekretariát pro výzkum zemědělského nářadí (Internacionál Secretariat for Research on the History of Agricultural Implements). V témže roce byla v Čr. Zemědělském muzeu v zámku Kačina u Kutné Hory uspořádána konference o zemědělském muzejnictví za účasti F. Szabˇo, generálního ředitele Maďarského zemědělského muzea a M. Jurkoviče, ředitele Slovenského muzea v Bratislavě. Docházelo ke kontaktům a navazování pravidelnějších setkání pracovníků z muzeí , universit a dalších badatelských institucí. Čs. Zemědělské muzeum navštívila skupina dánských etnografů vedena A. Steensbergem, B Bratanič z Jugoslávie, badatelé z Polska, Německa, Nizozemí a dalších evropských států.
Koncem padesátých let jsme v zemědělském muzeu začali soustavněji shromažďovat informace o zemědělských muzeích a příbuzných institucích, ale politická atmosféra nebyla příznivá pro uspořádání mezinárodní konference o zemědělském muzejnictví (studená válka 1956 Maďarsko aj.). Od počátku šedesátých let Čs. Zemědělské muzeum znovu navazovalo kontakty s Maďarským zemědělským muzeem. Pro uspořádání konference byli oba tehdejší ředitelé těchto muzeí - Ing. Dr.tech. K. Čermák a Dr. J. Matolczi, ale svolání konference odkládali.
Maďarské zemědělské muzeum začalo v roce 1962 připravovat archív historického zemědělského nářadí. Na toto téma uspořádalo v roce 1964 konferenci v Budapešti, které se kromě pracovníků muzea zúčastnilo též několik agrárních etnografů (např. W. Jacobeit z Berlína). Docházelo k častějším kontaktům pracovníků příbuzných institucí a oborů při převážně soukromých , ale občas i služebních cestách.
• Založení AIMA
V šedesátých letech nastala poněkud příznivější atmosféra politická a tak po předběžné dohodě s pracovníky Maďarského zemědělského muzea v Budapešti a ovšem i s některými pracovníky na centrálních československých úřadech- ministerstva zemědělství a lesního hospodářství, ministerstva školství a kultury, zemědělského výzkumu a okruhu pracovníků muzeí, agrárních historiků a etnografů, podalo Čs. Zemědělské muzeum návrh na uspořádání I. Mezinárodní konference zemědělských muzeí k 75. výročí svého vzniku. Konference pod názvem CIMA I (I.Congressum internationalis musaeorum agricultuare) byla uskutečněna v dnech 11. - 14. října 1966 v zámku Libicích nedaleko Prahy , který sloužil jako dům vědeckých pracovníků ČSAV. Součástí konference byly exkurse na hlavní pracoviště muzea v zámku Kačina, na rozsáhlý archeologický výzkum neolitického zemědělského osídlení v Bylanech u Kutné Hory, do dvou velkých zemědělských závodů ( družstva a státního statku) a do některých historicky zajímavých měst.
Konference se zúčastnilo celkem 79 pracovníků z muzeí, vysokých škol (universit), vědeckých ústavů a pracovišť. Třicet účastníků bylo ze zahraničí - Francie , Nizozemí, obou německých států, z bývalé Jugoslávie, Sovětského svazu, z Polska, Maďarska,Rakouska a Švédska. Program vycházel do značné míry ze záměrů a představ pracovníků Čs. Zemědělského muzea z doby před druhou světovou válkou, i když se o tom výslovně a záměrně nikdo nezmiňoval. Cílem konference bylo zhodnotit vývojové tendence zemědělských muzeí, přispět k řešení otázek muzejní dokumentace a vědeckého zpracování vývoje zemědělství a vymezit možnosti mezinárodní spolupráce zemědělských muzeí. Konference byla koncipováno z hlediska dějin zemědělství univerzálně tak, aby vyhovovala potřebám pracovníkům zemědělských muzeí í dalších institucí zabývajících se vývojem zemědělství. Proto také bylo dbáno na účast z hlavních integračních okruhů.
Na konferenci byli pracovníci muzeí, zemědělští historici ze škol, ústavů, archívů, agrární etnografové, agronomové a lesníci zabývající se historií ve svých užších oborech. Tento základní směr byl uplatňován i při koncipování dalších konferencí. První konference se tak účastnili badatelé intenzívně se zabývající historií zemědělského hospodaření (Slicher van Bath, Janoušek, Lom, Wellmann, Berthold, Křivka, Pátek, Peters, Zbytkowicz), agrární etnografové (Jacobeit, Balassa, Jest, Kramařík, Kunz, Markuš, Trathnigg), vývojem historických rádel a pluhů (Bratanič, Kothe, Šach) historii lesnictví (Hošek, Nožička, Urgela), muzejní problematikou (Andreska, Barbarits, Beneš, Franz, Matolcsi, Paweski, Stremzki aj.) retrospektivní bibliografií a rukopisnou literaturou (Bednařík, Lazecký, Střesková, Šmelhaus, Takács), historií techniky (Hupfauer, Gergelyi, Kuttelvašer aj,.), ikonografí zemědělských a lesnických činností (Kreuzberg, Navrátil), historii chovu domácích zvířat včetně veterinární péče (Matolcsi, Krasnikov, Loudil), historii pěstovaných plodin (Bachtějev, Lůžek, Tempír), historickou agrární sociologii (Bouza, Kutnar, Kodedová) a otázkami problémů (Tlapák) či mírami a váhami (Honc) a vývojem zemědělských soustav hospodaření (Hoffmann, Košťál aj.).
Celkem bylo uskutečněno osm odborných zasedání , jimž postupně předsedali : Prof. B. Bratanič, Dr. J. Matolcsi, Prof. H.B. Slicher van Bath, Dr. G. Trathnigg, Prof. M. Hupfauer, Prof. L. Zbytkowicz, a Prof. G. Franz. Závěrečnému zasedání předsedal Prof. R. Berthold. Na něm F. Jeschke přednesl předem připravený a projednaný návrh Čs. Zemědělského muzea na vytvoření mezinárodní organizace zemědělských muzeí.
Zasedání došlo k závěru vytvořit Přípravný výbor se sekretariátem v Praze. Výbor byl zvolen ve složení : Z. Tempír (předseda) , V. Šmelhaus (sekretář) - oba z Československa.
I:M:G: Van der Poel z Nizozemí, J. Matolcsi a I Balassa z Maďarska, R. Berthold z bývalé NDR, G. Franz ze Stuttgartu-Hohenheimu z bývalé NSR, G. Trathnigg z Wels v Rakousku, A.S. Krasnikov z Moskvy v bývalém SSSR a A. Eskerod ze Stockholmu ve Švédsku.
Úkolem výboru bylo připravit statut a program organizace, předložit jej účastníkům konference a dalším zemědělským muzeím, projednat případně začlenění organizace k ICOM nebo FAO a připravit druhou mezinárodní konferenci zemědělských muzeí - CIMA II v roce 1969. Místem druhé konference mělo být Německo (NSR), Nizozemí, nebo Švédsko podle dodatečné dohody a možností. Byl přijat návrh J. Matolcsiho na uspořádání CIMA III k 75. Výročí založení Maďarského zemědělského muzea v roce 1971 v Budapešti.
Jako informační časopis zemědělských muzeí byl přijat Věstník zemědělských muzeí (Acta musaeorum agriculturae - AMA) připravený Čs. Zemědělským muzeem , jehož první dvojčíslo bylo vydáno již ke konferenci 1966. Čs. Zemědělské muzeum slíbilo, že jej bude vydávat a rozšiřovat zájemcům z okruhu zemědělských muzeí, příbuzných institucí a dopisujících spolupracovníků. Předpokládalo se že činnost bude v počátečním stádiu soustředěna na evropské země a teprve později dle potřeby a množství, rozšířena na ostatní kontinenty.
V dalším období byl připraven statut asociace . Na přípravě se podíleli z Čs. Zemědělského muzea Z. Tempír a V. Šmelhaus, J. Gorner ze státního ústředního archívu v Praze a G. Franz ze zemědělské university v Hohenheimu. Po řadě diskusí a ujasnění možností a potřeb asociace bylo na 25. zasedání Exekutivního výboru ICOM 28 července 1968 v Kolíně nad Rýnem dohodnuto přijetí IAMA (AIMA) jako přidružené organizace. Předsedou výkonného výboru ICOM byl v té době antropolog Dr. Jan Jelínek z Moravského muzea z Brna.
• Další činnost AIMA