Básník F. S. Procházka ukázal v eposu Král Ječmínek, že Haná není jen oblastí strýčků a tetiček s naivním humorem, že není jen domovem pastýřů a rolníků, ale světem plným skryté poezie a krásy. Ta se ve své plné bohatosti a nádheře uplatnila v sobotu 20. ledna 2001 v kulturním domě Sidia v Olomouci. V pořadí již osmý Hanácké bál zde zahájilo 32 tanečních párů z pěti hanáckých souborů slavnostním předtančením Moravské besedy. Taneční lehkost, ladnost kroků, malebnost melodií a tichá krása slavnostních hanáckých krojů ovládla myšlenky všech přítomných návštěvníků, kterých se v tento večer sešlo v Olomouci více než pět stovek. Největší starosti mám z nedostatkem lístků. Kulturní dům, jeho hlavní sál s dechovou hudbou Šohajka a hudební skupinou Syrinx i malý sál s Cimbálovou muzikou V. Hastíka jsou vyprodány, ale zájem o lístky je do poslední chvíle stále velký, posteskl si hlavní organizátor plesu Ladislav Čechák mezi písněmi, jimiž celou půlhodinu vítali jeho Týnečáci při vstupu všechny přicházející.

Náš hanácké král Ječminek jistě be si pochvaloval, jak se tento velké sál krásně roztancoval. Včel be jistě zavolal: Ať se každé divá! Na mé Hané není smotno, na Hané se hraje, tancoje a zpivá! Těmito slovy zakončila Moravskou besedu moderátorka večera Ludmila Přikrylová a pozvala na pódium hejtmana Olomouckého kraje Ing. Jana Březinu a ředitele Pivovaru Litovel a.s. Miroslava Koutka, aby slavnostní hanácký večer osobně zahájili. Naše lidové umění je naším velkým bohatstvím, které nám na rozdíl od jiných zdrojů nikdo nevytuneluje, mimo jiné zaznělo z úst hejtmana před poděkováním organizátorům i tanečníkům za jejich nadšení pro udržování našich lidových tradic. Následoval slavnostní přípitek půllitrem litovelského piva (kupodivu hejtman v rychlosti pití o mnoho vteřin předčil ředitele pivovaru) a již se opět zvesela roztančil přeplněný sál. Tančili všichni, jedno, zda právě hrála dechová hudba nebo hudební skupina. Společný tanec byl proložen krátkými vystoupeními přítomných hanáckých souborů z okresu Olomouc. Ples připravujeme společně, poznamenal Ing. Josef Langer z Velké Bystřice, spolupráci našich souborů považujeme za největší přínos. Ples a jeho stále vzrůstající obliba je ukázkou naší společné práce. Krátká vystoupení jsou ukázkou činnosti jednotlivých souborů, které zde obvykle představí svá nová čísla.

A to již na sále hrála muzika souboru Týnečáci (vedoucí J. Malíček) tanečníkům Olešnice z Doloplaz k Hanácké poloneze a k tanci Trojke v choreografii I. Zdařilové. Po nich se mezi tanci až do půlnoci představily postupně všechny soubory. Týnečáci Velký Týnec (vedoucí M. Grygarová), kteří za 15 let uskutečnili 340 vystoupení, předvedli pásmo Přendi k nám (choreograf I. Zdařilová, primáš muziky P. Majer, vedoucí hudby J. Malíček, sólo zatančili I. Grygarová a J. Král). Národopisný soubor Mladá Haná z Velké Bystřice zase předvedl pěkně připravené pásmo odvedeneckých tanců Hosaři a kolektiv Haná z téže obce Staré hanácké tance podle zápisků a obrazů ze 17. století. Obě zdařilá čísla připravili choreograf J. Čada spolu s vedoucím souboru J. Langrem a primáškou Z. Gregorovičovou. Pozornost zasloužily dobové krojové doplňky. Zajímavé pojetí pochvalně ocenily také známé hanácké osobnosti M. Pachtová a Z. Rotreklová, které se mnou z balkonu vystoupení sledovaly. V sále v prvním patře již zvesela hanácká i slovácká chasa zpívala a tančila při cimbálové muzice. Lidová hudba zněla také v šatnových prostorách v suterénu domu kultury. To si ještě na poslední chvíli nejedni muzikanti přehrávali vystoupení svých souborů. Muzikou opravdu zněl celý kulturní dům. Na hlavním sále další zajímavý tanec představil soubor Cholinka. Jmenoval se kakrmentka a dle lidové tradice tancoval se kolem roku 1870 v Cholině a okolí. Téma "tancechtivé" a šibalské dívky, lidově zvané kakrmentka zpracovala do veselého tance choreografka H. Kršková. Na akordeon pásmo doprovodil L. Mikulka, zpěvem doplnila L. Květoňová. Před vydáváním první části bohaté tomboly vystoupil ještě soubor Hanačka, který vede S. Kulatá. Kolektiv byl založen v roce 1945 ve Slatinicích, ale v druhé polovině osmdesátých let přesídlil do Litovle. Pásmo O mozeke připravila choreografka V. Hladká a doprovodila nová souborová muzika. Hanáckou notu před půlnocí změnilo vystoupení hosta plesu - Slováckého souboru Lúčka ze Svatobořic-Mistřína (vedoucí J. Rybová, choreograf F. Synek, primáš M. Neduchal) s pásmem Skočná z Kyjovska a vystoupení souborů ukončil Hanáckou besedou přesně o půlnoci soubor Pantla z Nákla. Pásmo hanáckých tanců pro soubor, jehož vedoucím je P. Ošťádal, sestavil G. Vožda. Zahrála souborová hudba s vedoucím V. Utíkalem, zpívala M. Nováková.

Sběratel hanáckých písní a básník O. Přikryl napsal: Me sme me a není nad nás - viditě to po mně!, o nás rostó tisicovke na každym stromě. A dež se nám za homnoma samo zlato zrodi, celá zem, ba celé kštát k nám vepučivat chodi. Svět e nebe si nás váži a´dež: "Hanák!” řekneš, istě tajak před rechtářem baranico smekneš... Takový je Hanák Přikrylův - pevně rozkročený ve svém rodném kraji, který mu dává tolik, že může pomáhat i jiným. Pospolitost a vzájemnost, která tak často chybí moravským Slovákům, podtržená hrdostí a láskou k svým tradicím, krojům a folkloru, dodává Hanákům (ale též Valachům a Slezanům) úctyhodné nadšení a zaujetí pro svůj kraj a jeho kulturu. Kéž se toto nadšení a zaujetí přenese také do jiných krajů Čech a Moravy.