Braillův původní záměr byl jen spolupracovat na zdokonalení Barbierova písma, které bylo v ústavu používáno. Šlechtic a dělostřelecký důstojník Barbier se zabýval myšlenkou vytvoření tajného a rychlého písma pro vojenské účely, přesto je nabídl ředitelství pařížského Národního ústavu pro mladé slepce, kde se s ním ihned počaly konat pokusy. Tímto písmem byla v roce 1827 vytištěna pro nevidomé kniha anekdot.

Barbierovo písmo bylo přijato chovanci celkem příznivě, protože se jim četlo lépe než do té doby používaná vypouklá latinka. Vadilo jim však to, že nerespektovalo francouzský pravopis. Barbier se domníval, že je pravopis pro nevidomé zbytečností, že jim zcela postačí, mohou-li text zapsat a přečíst.
První upravenou soustavu připravil Louis Braill v roce 1825, tedy v době, kdy mu bylo teprve šestnáct let. Zveřejnil ji roku 1829 ve dvaatřicetistránkové brožuře, tištěné vypouklou latinkou pod názvem "Způsob psaní slov, hudby a chrámového zpěvu pomocí bodů k užívání slepci, pro které jej vytvořil Louis Braille, korepetitor Národního ústavu pro mladé slepce".

V druhém vydání Braillovy brožury z roku 1837 nabývá jeho abeceda současné podoby.
Nejstarší tištěná kniha Braillovým písmem je Zeměpis Asie a Francie. Základy notopisu byly hotovy již v roce 1835.
Abecedu Louise Brailla přijali jeho spolužáci nadšeně, ale učitelé k ní měli značné výhrady. Zdálo se jim, že bodové písmo staví další bariéru mezi vidomé a nevidomé. Roku 1830 bylo žákům povoleno používání tohoto písma při psaní písemných úkolů. Vyskytla se i období, kdy bylo Braillovo písmo zcela zakázáno.

Zdá se, že Braille počítal s mezinárodním uplatněním své soustavy, protože jeho brožura z r. 1837 obsahuje text "Otčenáše" francouzsky, anglicky, německy, italsky, španělsky a latinsky. Později bylo Braillovo písmo upraveno i pro jazyky, které nemají hláskové abecedy, jako pro japonštinu a čínštinu.

Oboustranýý tisk, nejdříve meziřádkový a později mezibodový, hlavně pak zavedení zkratkopisu v některých jazycích (němčina, angličtina a francouzština) podstatně zmenšilo objem knih. Psací stroje výrazně urychlily a usnadnily psaní bodového písma. Je pozoruhodné, že Braillovo písmo "si rozumí" i se současnou počítačovou technikou a tato kombinace výrazným způsobem rozšiřuje a zefektivňuje přístup nevidomých k informacím.

Braillovo dílo bylo v plné míře doceněno až po jeho smrti. Podle posmrtné masky vytesal sochař Jofron z mramoru Braillovu bustu, která byla odhalena ve vestibulu nového pařížského ústavu pro mladé slepce již v květnu 1853. V Braillově rodišti postavili svému slvanému rodákovi pomník.

Jeho rodný dům byl přeměněn v Braillovo muzeum. Roku 1952 - u příležitosti stého výročí úmrtí Louise Brailla - byly jeho ostatky převezeny do Paříže a slavnostně uloženy v Panteonu. V roce 1975 vzpomnělo UNESCO a Světová rada pro dobro slepců velkoryse 150. výročí vzniku Braillova písma: V Paříži se uskutečnila mezinárodní konference o přínosu Louise Brailla pro nevidomé. Celá řada zemí vydala k tomuto výročí příležitostné poštovní známky, které upozorňovaly širokou veřejnost na problematiku nevidomých. Také v letošním roce připravují mnohé pošty po celém světě vydání k výročí Louise Brailla, mezi nimi i Česká pošta.