Skotský soubor byl u nás na festivale před osmi lety, a proto nás velmi potěšilo pozvání do Edinburghu.

A tak jsme v půlce července vyrazili. Po dvoudenním putování autobusem se zastávkou v Londýně jsme konečně dorazili a setkali se s naší hosteskou Seonaid.
Díky ní a perfektním pořadatelům jsem strávili krásný týden v mezinárodní společnosti Litevců, Rakušanů a Skotů.

Skotský soubor pro nás připravil na každý den jiné místo účinkování a tak jsme poznávali starobylé královské hrady, nádherné zahrady, kde jsme na zelených skotských trávnících tancovali a naše horácké kroje na nich krásně svítily, mořské pobřeží, Skotský parlament a další úžasné památky.

Naučili jsme se "piknikovat" v trávě, ale pořadatelé pro nás také připravili slavností večer jejich básníka Roberta Burnse s tradičním jídlem haggiesem, recitací, hudbou a zpěvem.

Každý večer jsem se učili skotské, rakouské a lotyšské tance a my je na oplátku naučili naše mazurky, kalamajky a tanec s koštětem.
Celý program vyvrcholil galavečerem ve vyprodaném místním divadle, kde se naše horácká kola a řemeslnické tance rozhodně neztratily.

Po týdnu jsme unavení, ale nadšení opouštěli se znějícími dudami a slzičkami v očích naše hostitele, krásné město a krásnou a nám velmi blízkou kopcovitou krajinu.
A co skotské počasí? Chladnější než u nás, nicméně po několika dnech se nějaký ten deštíček už neřeší. A skotská pohostinnost? Úžasná, přátelská, nezapomenutelná...