Letošní turistický pochod Palackého stezka byl přichystán na sobotu 26.května. Probudili jsme se do krásného teplého dne, který nám dodal optimismu. S chutí jsme vyrazili ke klubovně, kde na nás čekal Jarda Toman s traktorem, na kterém odvážíme občerstvení do sedla Pod Krátkou. Petr "Chajda", který měl tentokrát na starosti obstarání převážné části zásob, nezklamal a s obavami jsme porovnávali jejich objem s ložnou plochou přívěsného vozíku za traktorem. Když ještě Mirek "Hajník" přinesl várnici s čajem a ze stodoly vhodil kůly a desky na stoly, zdála se traktorová vlečka ještě menší.

Jako obvykle se nakládání ujala mužská část turistů pod vedením Pepína Býmy za teoretického vedení Míry "Turečka". Přizvukovala mu převážná část našich turistek.

Když se nám podařilo vozík naplnit až po okraj a žádný materiál nemusel zůstat v klubovně, pochválil jsem Pepu, že nakonec naložení zásob nebylo tak hrozné, jak se z počátku jevilo. Pepa se zoufalým výrazem pronesl: "v obchodě mám ještě schovaných pět beček piva a párky, nebylo by špatné půjčit další vozík". Jeho letité zkušenosti se však projevily, do vozíku se vešlo úplně všechno a traktor mohl vyrazit do sedla.

Jen co se otevřely dveře restaurace Na Fojtství, kde byla prezentace, začali přicházet první účastníci. Příchozí tradičně vítal hudbou i slovem Dalibor Kramoliš. Mezi prvními přišli Martin a Renek Kořínkovi a Lukáš Merenda, kteří se nijak dlouho nezdržovali a vyrazili po červené turistické značce k Velkému Javorníku.

Další turisty před restaurací vítal nestor hodslavské turistiky Petr Holeňa.

A když okolo deváté hodiny přišli kamarádi, se kterými jsme se zúčastnili setkání turistů v Český Budějovicích, počkali jsme na poslední opozdilce a po desáté hodině vyrazili k památníku Odboje na Trojačce, kde byla první kontrola.

Po výstupu na hřeben Vlastík Kusák zvaný též "Klikoš" z Horní Datyně usoudil, že je třeba krátkého odpočinku k nabytí nové energie a ze svého baťůžku vytáhl půl litrovou plastikovou láhev s tekutinou neurčité barvy. Ti, kteří "Klikoše" neznali nevěřícně hleděli na láhev s neurčitým obsahem. My, kteří už máme povědomí o tom, jaké lektvary "Klikoš" dokáže vyrobit, jsme se opět nechali nalákat a ochutnali štamprlku tohoto likéru. Už po prvním doušku bylo jasné, že nás opět dostal. Původně lahodná chuť se během tří vteřin změnila v cosi pálivého a zaslzené oči lezoucí více, či méně z důlku svědčily o otrlosti degustátorů. "Klikoš" s jen spokojeně pochechtával a dával nám hádat, z čeho lektvar vyrobil. Nejvíce typů se pohybovalo mezi kayenským pepřem, či super silným čili kořením. Jen Eliška správně trefila zázvor, který "Klikoš" kdesi vykopal a namíchal z něj takovýto drink. Po vydýchání, jsme před jedenáctou hodinou dorazili k první kontrole.

Hanka Býmová, Iva Palacká,Lojza Kolařík a Franta Černý, byli překvapeni nenadálou návštěvou. V průběhu vítání svedla Elza boj s Ivou Palackou o vařečku na míchání vajec. A hned v zápětí s Danou Sochovou o zbytek vaječiny v hrnci, který byl schován za památníkem. V prvním případě byla úspěšnější Iva, v druhém souboji zvítězila Elza, protože Daně nestálo za to vydávat veškerou energii k záchraně zbytku vajec.

Mezi posledními přišel na kontrolu Dalibor s paní pošťačkou a za nimi dva manželské páry s kočárkem, ve kterém na kontrolu vytlačili dvě děti. Po půl dvanácté jsme uklidili okolo památníku, pořídili společné foto a vyrazili do Sedla pod Krátkou.

Cestou následovalo krátké občerstvení v sedle pod Trojačkou, kde "Klikoš" opět sáhl do svého kouzelného batohu a vytáhl další plastikovou láhev s lektvarem. U několika turistů tím vyvolal zděšení a ti místo ochutnávky raději prchali k Huštýnu. My, co jsme zůstali, jsme tentokrát udělali dobře a po "Klikošově" ujištění, že to nejhorší už je za námi, jsme ochutnali další jeho výtvor. Tentokrát, tak, jak jsme u něj zvyklí, chutnal opravdu lahodně.

Cestou přes Huštýn se Honza Koutný, člen oddílu vysokohorské turistiky Opava, nezapomněl zvěčnit v pamětní knize. Následně jsme se potěšili výhledem na Hodslavice, Mořkov, Štramberk a další široké okolí. Na vyhlídce jsme se potkali s Martinem a Renkem Kořínkovými, kteří se za doprovodu Lukáše Merendy vraceli zpět z Velkého Javorníku a trasu si tak dvojnásobně prodloužili.

Poté jsme sestoupili do Sedla pod Krátkou, kde byla druhá kontrola - konec trasy na patnáct kilometrů Čekalo nás občerstvení. Těm, kteří se rozhodli pro patnácti kilometrovou trasu, byl vypsán účastenský list . Doufáme, že potěšilo i drobné občerstvení: čaj a tatranka, které jsme měli pro účastníky připraveny, a které jako obvykle rozdávala Pavla Kolaříková.

Žízniví určitě neodolali pivu čepovanému Pepínem Býmou a Tomášem Krestou.

Krásná dámská, obsluha nalákala nejednoho turistu na něco ostřejšího.

I letos byla možnost opékání párků, které prodávala Zdenka Krestová. Zde se však projevilo pořekadlo, že i mistr tesař se někdy utne, a že člověk se musí pořád učit. Párky totiž byly nevalné barvy i chutě a sklidili jsme oprávněnou kritiku nešťastníků, kteří spoléhali na to, že právě jimi zaženou hlad. Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že na opékání byly naprosto nevhodné. Všem se omlouváme a slibujeme, že se určitě příští rok polepšíme.

Nálada v sedle však byla výborná, zvláště když Květka a Zdeněk Drozdkovi, turisté z Horní Lhoty, vzpomněli na turistický ples, který každý rok pořádají a když se přidal i jejich dlouholetý předseda pan Josef Drozdek, vypadá to, že tam příští rok pojedeme autobusem.Že by Čípolínem?

O překvapení se postarala Renátka Býmová s manželi Schindlerovými, kteří do sedla vytlačili kočárky směrem od Velkého Javorníku. I když neabsolvovali určenou trasu věnovali jsme na památku jejich dětem, Pepíkovi a Nele, účastenský list pro nejmladší účastníky.

Stejné účastenské listy dostali i Vojtíšek a Anička, které rodiče celou patnácti kilometrovou trasu, převezli v kočárku.

Snad největší potíže měla hospodářka naší oblasti Renata Kotalová, která musela seběhnout na nádraží do Mořkova a toho dne stihnout ještě další setkání. Když okolo čtvrt na tři zjistila, že na vlak má jen něco přes půl hodinky jen lehce pobledla, řekla, že to dá a skoky hodnými gazely, se vydala na vlak. Zda se jí jej podařilo stihnout, do současné doby nebylo zjištěno.

Když Jarka Kudělková, Vlastík Socha a Lidka Baláková vypsali poslední diplom, čekalo nás vyklizení věcí ze sedla, poslední společná fotografie a cesta zpět do Hodslavic.

36. ročníku Palackého stezky se zúčastnilo 306 turistů.

Z Hodslavic 170
Nového Jičína 30
Mořkova 16
Hostašovic 9
Straník 7
Veřovic 6
Životic u N.Jičína 5
Příbora 5
Kopřivnice 4
Rožnova pod Radhoštěm 3
Bartošovic 3
Ženklavy 3
Frýdek -Místek 3
Háj ve Slezsku 2
Brno 2
Poprad 2
Drnovice 2
Makovice 2
Bystřička 2
Loděnice 2
Březnice 2
Frenštát pod Radhoštěm 2
Morkovice 2
Olomouc 2
Štěpánkovice 2
Rybí 2
Štramberk 1
Valašské Meziříčí 1
Lichnov 1
Fryčovice 1
Závisíce 1
Police 1
Frýdlant 1
Kozlovice 1
Ovesná 1
Vsetín 1
Studénka 1
Spálov 1
Ostrava 1
Horní Lhota 1
Horní Datyně 1
Opava 1