Knihou valašských tanců
Vnučka Zdeňka Kašpara a sestavovatelka knihy tanců z jeho sběrů Klára Kašparová se narodila v roce 1982 v Šumperku a od roku 1990 žije v Ostravě. Tam také absolvovala základní a střední školu. V roce 2001 začala v Brně své vysokoškolské studium (obory - český jazyk s literaturou a Etnologii) na Masarykově univerzitě. Současně je při studiu zaměstnaná na brněnském oddělení Etnologického ústavu Akademie věd, kde se věnuje hudební folkloristice. Kniha Zahraj ně, hudečku je jedním z prvních kroků jejího záměru přiblížit práci a dílo Zdeňka Kašpara jako sběratele a upravovatele milovníkům lidové kultury.
K. Kašparová se o své práci vyjádřila slovy (převzato z osobního vyznání editorky ve výše zmíněné knize): "Materiál k publikaci mi byl svěřen v roce 2003 přímo Zdenkou Jelínkovou, která jej měla u sebe kvůli odborným korekturám. V roce 2005 jsem oslovila Občanské sdružení Jasénka Vsetín a započala naše společná spolupráce a organizace ve prospěch vydání sbírky Z. Kašpara."

Protože se na vydání knihy podílelo i Folklorní občanské sdružení ČR, měl jsem možnost vidět původní materiál, který tvoří samostatná sbírka Zdeňka Kašpara - písně a popisy ke 120 tancům ze Vsacka - tehdy ještě v podobě vytisknutých počítačových souborů (jednotlivé písně sbírky tisknul autor v různém časovém horizontu a teprve potom tematicky seřadil). Proto bylo nejprve nutné vyhledat odpovídající digitální záznamy tištěných not a tanečních popisů, upřesňuje Klára, a následně zajistit kompatibilitu s dnešními počítačovými programy. Tato přípravná fáze publikace byla časově nejnáročnější, jelikož digitalizovaný rukopisný materiál Z. Kašpara (úpravy pro CM Jasénka, zpěvník pro ZŠ i podklady pro tuto publikaci) byl bez utřídění uložen v jednom adresáři. Po tomto kroku se doplňovaly úvodní texty a přílohy. Některé chybějící popisy tanců byly doplněny podle dostupných materiálů Z. Jelínkové. Pokud popis tance ve sbírce chybí, nepodařilo se editorce v dostupné literatuře (publikované sběry ze Vsacka od jiných autorů) najít variantu, která by se shodovala se zápisem Z. Kašpara. A jak byla kniha sestavena a zajištěna kontinuita obsahu?
"Texty byly podrobeny jazykové korektuře", nabízí vysvětlení sestavovatelka, "ale citace respondentů v nářečí, stejně jako texty písní, zůstaly v původním znění autorova zápisu. Podobně byly korektuře podrobeny i notové zápisy. Ve sporných případech se vycházelo z původních rukopisných zápisů. Názvy tanců měly mnohdy nejednotné označení. Bylo to dáno pravděpodobně tím, že autor pracoval na dílčích písních jedné tematické skupiny (například Figurální tance) s většími časovými odstupy a sám již nestihl všechny názvy ujednotit. Nebylo možné usoudit, který z názvů měl autor na mysli jako hlavní a který doplňující či upřesňující, proto byly některé názvy odlišeny stylem písma, pomlčkami, závorkami a podobnými prostředky, abychom údaj zpřehlednili. Jiné zásahy do textů neproběhly", dodává na závěr. A jak se Klára Kašparová dostala k tomuto krásnému úkolu? Sama nám podala vysvětlení: "Když jsem v roce 2000 zvažovala, co bych mohla, či měla studovat na vysoké škole, určitě mě při konečném rozhodnutí výrazně ovlivnila osobnost Zdeňka Kašpara, mého dědečka - charismatického primáše a uměleckého vedoucího vsetínské Jasénky, kantora, upravovatele, sběratele a zapáleného národopisce. V případě knížky to však byla spíše milá povinnost vnučky ke svému "staříčkovi".."

Jak sama Klára později přiznala, odmalička nadšeně přijímala každé pozvání do jeho kouzelného světa lidových písní a tanců a nejednou ji zamrzelo, že bydlí s rodiči dál od Vsetína, a že se proto nemohla toulat světem, jenž jejího staříčka obklopoval, pořád. "Až teprve potom, co jsem začala studovat etnologii, jsem mohla pochopit význam jeho celoživotního zaměření", uzavírá své vyznání Klára Kašparová.

Do souborové knihovny (především moravským souborům) vřele doporučuji další ze zajímavých titulů z oboru taneční folkloristiky, který připravila k tisku vnučka primáše vsetínské Jasénky Zdeňka Kašpara - Klára.
Jedná se o knihu valašských tanců z rukopisných sběrů Zdeňka Kašpara (1925-2002), kterou v červnu 2006 vydalo Občanské sdružení Jasénka - Vsetín ve spolupráci s Ministerstvem kultury, Folklorním sdružením ČR, za finanční podpory Zlínského kraje, města Zlína a Valašského muzea v přírodě Rožnov pod Radhoštěm.

Sestavovatelka v úvodu uvádí: "Náš původní záměr byl vydat tuto publikaci v roce 2005 jako hmotnou vzpomínku a gratulaci, neboť Zdeněk Kašpar by se byl dočkal své kulaté osmdesátky. V tomto roce oslavila své životní jubileum i Zdenka Jelínková, která podrobila publikaci svým odborným korekturám a s popisky tanců Z. Kašparovi nejednou poradila.
Máme-li knížku dnes před sebou, otevíráme ji především jako živou vzpomínku na dvě osobnosti moravského folklorního hnutí a chápeme jejich práci jako odkaz, který pro nás zanechali a shromáždili, a jenž je stále živý, jako tato vzpomínka."

Tato více než 250 stránková kniha na první pohled zaujme nejen motivem krásného vzrostlého stromu v popředí valašské krajiny, který (podobně jako titulové listy jednotlivých kapitol) zpracovala Božena Spáčilová, ale především svojí obsažností.

Ta vychází z celoživotní píle Z. Kašpara při sběru nejen lidových písní, ale také valašských tanců. Zapisování a pozorování tradiční lidové kultury Valašska se věnoval Z. Kašpar soustavně od roku 1945, kdy nastoupil na svá první učitelská místa v Liptále a ve Velkých Karlovicích. Především tam se mu otevřel obzor dosud nepopsaných a často ani nepoznaných, stále živých lidových písní, uchovaných ve specifických tóninách. Začal písně zapisovat a pokračoval s nezměrnou pílí a cílevědomostí po celý život. Vznikla tak obrovská rukopisná sbírka písní, tanců i zvykosloví, jejích část - valašské tance - je zpracována v nové knize, jiné části svých sběrů využíval Z. Kašpar po celý svůj život při tvorbě programových čísel souboru Jasénka nebo při vydávání zpěvníků: Padesát valašských písní ze Vsetína (1982), Čí je to svaďběnka, valašské svatební písně ze Vsacka (1991) nebo Valašský zpěvník (1999).
Editorka knihy Zahraj, ně hudečku Klára Kašparová v úvodu krátce představuje autora Z. Kašpara a Z. Jelínkovou. Pochopitelná je také stať o F. Bartošovi, na jehož dílo obě osobnosti (a nejen ony) svou činností navazovaly. Po obecném úvodu k valašským tancům a vyznání autora sbírky, následuje deset kapitol s konkrétními tanci (tance točivé, skoky, figurální tance s prvky točivých tanců, figurální tance s prvky kolových tanců, kolové tance vlastní, kolové tance smíšené, kalamajka, křižáky, tance v řadách a taneční hry). Taneční bohatství, více než 150 tanců seřazených téměř na 200 stranách v těchto kapitolách, je stěžejní a nejvýznamnější částí publikace. Kniha však obsahuje také souhrn hlavních dat ze života Z. Kašpara, fotodokumentaci, mapu jeho sběrů, seznam informátorů i odborné literatury k tancům a písním na Valašsku.

Prostě vše, co má kvalitní taneční publikace obsahovat. Navíc jednotlivé tance jsou v kapitolách řazeny velmi přehledně. Každému tanci, obvykle na jedné stránce, dominuje jeho taneční popis následován zápisem taneční písně, často je také přidána autorova poznámka o zápisové situaci, informátorovi nebo odkaz, jenž se vztahuje přímo ke konkrétnímu tanci.
I proto byla radost všech aktérů slavnostního křtu této knihy - v neděli 2. července, v závěru folklorního festivalu Vsetínský krpec 2006 probíhajícího ve Vsetíně - oprávněná a jejich srdečná slova upřímná. Kniha Kláry Kašparové Zahraj ně, hudečku, valašské tance z rukopisných sběrů Zdeňka Kašpara potěší určitě každého, kdo má v oblibě nejen Valašsko a všem, kteří se na jejím vydání podíleli, je třeba po zásluze poděkovat.

Legendárního primáše vsetínské Jasénky spíše spojujeme s muzikou než s tancem. Kdo při jeho muzice tančil, dobře ví, že uměl k tanci dobře hrát, že hrál "pod nohy". To proto, že sám byl dobrý tanečník (a to řekla sama Zdenka Jelínková). Lidové tance u starých pamětníků zapisoval ve svém mladém věku, hned po ukončení školy a vojenské služby.
Bylo to na konci čtyřicátých let a v následujících letech, kdy učil ve valašských vesnicích, nejdéle ve Velkých Karlovicích a poté na rodné Jasénce. Dobrému a vzdělanému muzikantovi nedělalo žádné potíže zapsat melodii písně k tanci a její text. Pohybovou stránku tance zaznamenal po svém a až po setkání se Zdenkou Jelínkovou přejal běžný způsob záznamu. Z přiložené mapky sběrné oblasti poznáme, že tance pochází především z tzv. horního Vsacka, z obcí kolem Vsetínské Bečvy. Součástí záznamu je jméno pamětníka, rok jeho narození, obec a její část a většinou i den zápisu. Většina záznamů je provázena komentářem pamětníka - o způsobu tance, o dřívějších tanečních zábavách, o smyslu textu a obecně o minulém životě. Dokumentární hodnotu záznamů výrazně zvyšují, navíc jsou půvabné a vtipné.

Kašpar zapisoval tance spolu s písněmi. Ze společných záznamů, jejichž počet přesahuje pět tisíc, vybral tance a uspořádal je. Rozdělil je do deseti tématických skupin - od tanců točivých přes "skoky" až po taneční hry. Časový rozsah jejich vzniku je neomezený - od archaických obřadních tanců až po napodobení městských vzorů z počátku 20. století. To už pravděpodobně spolupracoval se Zdenkou Jelínkovou, která se potom ujala odborné korektury a chtěla napsat odbornou pasáž. Nakonec vše předala vnučce Kašparově - Kláře Kašparové, studentce etnologie na Masarykově univerzitě v Brně. Ta připravila "staříčkovu" sbírku do konečné podoby.

Mezi vydavateli a sponzory najdeme - kromě domácí Jasénky - Ministerstvo kultury ČR, Zlínský kraj, Folklorní sdružení, město Vsetín a Valašské muzeum v přírodě, a to je moc dobře. Neměli bychom zapomenout na vydavatelství a tiskárnu Jiřího Sloupenského v Lanškrouně, kteří dali knize exkluzivní podobu, a to je také dobře. Vždyť jde o nezastupitelné kulturní dědictví kraje i celého národa. Ještě řekněme, že křest knihy proběhl v rámci folklorní slavnosti Vsetínský krpec v neděli 2. července 2006 v rámci hlavního programu, věnovanému nedožitým osmdesátinám Zdeňka Kašpara a nedožitým pětaosmdesátinám Zdenky Jelínkové. Škoda, že tam nebyli s námi. Program by se jim líbil a viděli by, že jejich práce k něčemu byla a že mají následovníky.
Zdeněk Kašpar: Zahraj ně, hudečku. Valašské tance z rukopisných sběrů Zdeňka Kašpara. Vsetín 2006.