Kdysi byl za strahovskou bránou konec Prahy a nechce se věřit, že zde rostly husté lesy, obklopující sídlo českých panovníků. Pozemky se využívaly pro svou neschůdnost hlavně jako opukové lomy, zčásti jako vinice, pamatují však i mnohé bitvy o Prahu. Nikdy zde nevznikla žádná občanská zástavba.
V takto neutěšeném stavu se zde začal stavět nový areál pro potřeby sportu, rekreace a především rostoucí sokolské organizace.

Již v roce 1913 vznikl ideový projekt vybudovat na Strahově velký lidový park, kde by Pražané mohli využívat četná hřiště, travnaté plochy a postavil se zde stálý sletová stadion. Strahov se měl stát centrem sportovních a národních akcí včetně vojenských přehlídek.

Teprve po první světové válce obec pražská vykoupila pozemky a dala zhotovit plány na terénní úpravy a komunikace. Avšak do VII. všesokolského sletu v roce 1920 zbývalo málo času, a proto se konal ještě na Letné jako čtyři předchozí.
Obec pražská propůjčila státu na 80 let na Strahově stavební právo se slibem, že vybuduje potřebné komunikace, a stát se zavázal k terénním úpravám a výstavbě inženýrských sítí.

Nelehkých úprav se ujalo v roce 1925 Ministerstvo veřejných prací ČSR, které přihlíželo k projektu Čs. obce sokolské. Celý areál měřil okolo 60 hektarů, z toho cvičiště přes 46 000 metrů čtverečných. Mohlo na něm vystoupit současně 14 400 cvičenců při rozestupech 180 cm a na ploše 288x 162 m byly umístěny značky v 90 řadách a 160 sloupcích. Dřevěné tribuny měly pojmout při plném obsazení 133 000 diváků. Brána borců ve východní tribuně měřila již tehdy 60 m a nad ní byl hudební pavilon. Dvě přilehlá nástupiště zabrala 25 000 m čtverečných a šatnové budovy pojaly 35 000 osob. Stadion byl při každém sletu jinak umělecky vyzdoben architekty a sochaři zvučných jmen.

Právě před 80 lety měl tedy Strahov svou premiéru u příležitosti VIII. všesokolského sletu 1926 a ukázalo se, že pro rostoucí sokolskou organizaci bylo nové sletiště darem v pravou chvíli. Tehdejší politické poměry však přinesly i méně příjemné jednání, která dnes není snadné pochopit. V roce 1927 měla být na Strahově II. dělnická olympiáda, ale svaz Dělnických tělocvičných jednot (DTJ) musel stržené tribuny znovu budovat. Prostor pak nebyl úřady zapůjčen ani komunistické Federaci proletářské tělovýchovy (FPT) a katolický Orel o něj pro Svatováclavské dny (1929) ani nežádal.

Na základě kritiky vypsal magistrát v roce 1930 novou soutěž na úpravu celého území, na němž měly být kromě sletiště též plochy pro lehkou atletiku, fotbal, výcvik vojska a další účely. Zvítězil návrh arch. Dryáka, zahrnující tří velké plochy - sletový stadion pro 180 000 diváků, všesportovní stadion směrem k Dlabačovu a další menší hřiště. Směrem k petřínským hradbám se počítalo se šatnovým městem a nástupišti. Ještě před IX. sletem 1932 vyrostla železobetonová hlavní tribuna na sletišti s moderním vybavením včetně prezidentské lože. Areál byl v té době pojmenován Masarykovo státní sletiště.

Aby po sletech nemusely být dřevěné části tribun bourány, byla Poslaneckou sněmovnou schválena dostavba stadionu a jeho převzetí do státní péče. Díky částce 12 mil Kč, které uvolnila vláda, byly do X. sletu 1938 dostavěny boční tribuny, segmenty a dvě věže směrem k hlavní tribuně. Před tímto sletem bylo také zabudováno do cvičební plochy 24 podzemních reproduktorů, které byly v té době ojedinělým řešením.

Jak známo, stal se X. slet v roce 1938 velkou manifestací proti fašistické hrozbě, zejména Pecháčkova prostná Přísaha republice povzbudila národní sebevědomí. Za své vlastenecké postoje zaplatil Sokol během německé okupace krutou daň, ale již záhy po skončení války začala ČOS připravovat další XI. všesokolský slet na rok 1948. Ten se však konal až po únorovém puči komunistů a mnozí sokolové ještě pamatují, že se stal masovým projevem nesouhlasu s totalitním režimem.

Sokolských sletů, které se staly národní tradicí, využila pak nová vláda pořádáním spartakiád
v letech 1955 až 1985. Během této éry byla dostavěna do dnešní podoby poslední chybějící tribuna na Strahově, tj. východní neboli členská. V její vnější části jsou vestavěny tělocvičny, bazén a další zařízení, sloužící dnes Českému svazu tělesné výchovy (ČSTV). Dřívější dřevěné budovy pro šatny byly v sedmdesátých letech nahrazeny dvanácti panelovými bloky, které dnes slouží jako vysokoškolské koleje pro 5000 studentů. V roce 1978 byl před mistrovstvím Evropy v atletice rekonstruován všesportovní stadion, který dnes nese jméno po atletovi Evženu Rošickém.
Po obnově Sokola 1990 se uskutečnil ještě jeden slet na velkém stadionu, a to XII. všesokolský slet 1994. Při menších počtech cvičenců však musela být plocha opticky zmenšena a severní tribuna se neužívala. Pak přijala ČOS rozumné usnesení - pořádat další slety ne menším Rošického stadionu, který vyhovuje dnešním potřebám.

Velký stadion byl řadu let nevyužit a začal povážlivě chátrat. Jeho přebudování na Národní fotbalový stadion se ukázalo jako nereálné z důvodů ekonomických, technických a památkové ochrany. Dnes slouží fotbalovému klubu Sparta, který zde vybudoval tréninková hřiště.
Gigantická plocha sletiště, která dnes přivádí leckoho do rozpaků, svědčí o velikosti akcí, které se zde pořádaly. Konaly se zde čtyři všesokolské slety, dvě dělnické olympiády a šest spartakiád. Dnešní doba již neskýtá podmínky pro opakování něčeho podobného.

Pro pamětníky však zůstane Strahov ve vzpomínkách jako místo, kde poznali ten nezapomenutelný pocit - být malým článkem velkého dění. V tom chce Sokol - i když v menším měřítku - dále pokračovat. V roce 2006, kdy uplynulo 120 od prvního sokolského sletu a 80 let od zasvěcení velkého strahovského stadionu, pořádá opět na Strahově všesokolský slet.