KRKONOŠE SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO STŘEDNÍ MORAVA JIŽNÍ MORAVA VYSOČINA VÝCHODNÍ ČECHY ČESKÝ RÁJ ČESKÝ SEVER SEVEROZÁPADNÍ ČECHY ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ PLZEŇSKO ŠUMAVA JIŽNÍ ČECHY PRAHA OKOLÍ PRAHY PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
JIŽNÍ ČECHY
  Dopravní přístupnost
Informační centra
Města a obce
Osobnosti a rodáci
Destinační management
 
PŘÍRODA A JEJÍ OCHRANA
  Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
 
KULTURA, ZÁBAVA, SPORT
  Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Katalog KUDY Z NUDY
Aktivní dovolená
 
PAMÁTKY A ZAJÍMAVOSTI
  Památky UNESCO
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
 
TURISTIKA A VOLNÝ ČAS
  Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
 
LÁZEŇSTVÍ
  Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Lázeňská procedura
Přírodní léčivé zdroje
 
KONGRESOVÁ TURISTIKA
  Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Výstavnictví a propagace
 
UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Další stravování
Gastronomické speciality
 
Království perníku

Historie obce Vikantice [ Historie (archivní dokument) ]

Německý název vesnice Weigelsdorf je odvozen od osobního jména Wigand, z něhož vzniklo české Vigant či Vikant. Německo-české hybridní místní jméno tedy znamená ves lidí Vigantových. Na obecním typáři vystřídala starší radlici od druhé poloviny 18. století růže.

V roce 1953 byl k Vikanticím připojen sousední Šleglov s osadou Kronfelzov, ale v letech 1975 až 1990 byly Vikantice i Šleglov částmi Branné. V roce 1992 se Šleglov od Vikantic opět osamostatnil.

Vikantický katastr má výměru 1104 hektary a zvedá se z údolí Branné, kterým prochází silnice a železniční trať z Hanušovic do Jeseníku, směrem k západu a severozápadu do kopců Branenské vrchoviny. Vesnice má střední nadmořskou výšku 613 m a je rozložena podél silnice z Branné do Habartic, z níž ve Vikanticích odbočuje spojnice přes Šleglov do Starého Města.

Až do druhé světové války procházely Vikantice příznivým demografickým vývojem. Zatímco při prvním úředním sčítání v roce 1869 zde bylo napočítáno 524 osob, žilo v roce 1900 v 99 domech již 684 lidí, vesměs Němců. Až po roce 1918 se v obci objevilo několik usedlíků české národnosti (v roce 1930 bylo z 861 obyvatel 14 Čechů). Změny spojené s odsunem Němců a následným osídlením způsobily do roku 1950 pokles na 339 obyvatel v 82 domech a při posledním sčítání v roce 1991 zde bylo zjištěno jen 120 obyvatel a 24 trvale obydlených domů.

Jako vesnice na kolštejnském panství jsou Vikantice poprvé zmiňovány v roce 1437 a zůstaly jeho součástí až do zániku vrchnostenského zřízení. Zdejší svobodný dvůr, jehož existenci můžeme předpokládat v 16. století, byl v roce 1675 znovu sloučen s kolštejnským panstvím. O dva roky později hospodařilo ve Vikanticích 31 usedlíků a do roku 1834 se zvýšil počet domů na 80 se 468 obyvateli. Filiální kostel sv. Wolfganga z roku 1641 měl svého předchůdce již nejméně o jedno století dříve. Jednotřídní škola byla ve vsi zřízena až v roce 1785, ale děti byly v místě vyučovány již dříve.

Po roce 1848 byly Vikantice začleněny do staroměstského soudního okresu v šumperském hejtmanství. Bývalý svobodný dvůr byl hospodářstvím kolštejnského a později rudského velkostatku, před první pozemkovou reformou měl výměru 178 hektarů a byl celý rozdělen drobným nabyvatelům. Zdejší rolníci si již v roce 1904 zřídili družstevní mlékárnu, po první světové válce zde pracovala továrna na lepenku a udržela se do roku 1948, v obci byl mlýn a pila, v okolí se od počátku 20. století těžila tuha. Německá sociální demokracie si své politické prvenství udržela i před rokem 1938.

Dynamika vývoje slibně se rozvíjející obce byla zastavena nedostatečným osídlením po druhé světové válce. V roce 1949 převzal zdejší pozemky staroměstský státní statek. Zastavena byla průmyslová výroba a po uzavření školy zůstal obci v roce 1990 jen jediný obchod se smíšeným zbožím.

Jako doklad v jádru renesanční architektury s pozdějšími úpravami je ve Vikanticích chráněn filiální kostel sv. Wolfganga.

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 12.08.2003 v 08:33 hodin
Copyright 1998-2025 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
VYHLEDÁVÁNÍ
  Vyhledávací centrum
Rejstřík oblasti
Databanka akcí
 
REGIONY A OBLASTI ČR
  Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
Pohádkové regiony
 
ZPRÁVY A AKTUALITY
  Tiskové zprávy
 
SLUŽBY PRO TURISTY
  Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
Bankovní služby
Turistický produkt
 
KALENDÁŘ AKCÍ OBLASTI
  Akce pro děti
Kino, divadlo, výstavy
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Kalendář kongresů, konferencí
Kalendář veletrhů a výstav
 
FOLKLOR A TRADICE
  Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
 
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
  Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
 
REGIONÁLNÍ ROZVOJ
  Regiony a sdružení
Investiční příležitosti
Průmyslové zóny
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba