Současný název obce souvisí s jejím osídlením po roce 1945 ze Seninky na Valašsku. Složitější je výklad původního názvu Špiklice (do 1948, německy Spieglitz). Není pochyb o tom, že souvisí s německými místními jmény Spielberg (strážný vrch) či Speilendorf (strážná ves). Místa s těmito jmény leží téměř vždycky na strategicky významných místech, nejčastěji při hraničních přechodech - naše Špiklice při přechodu z Moravy do Kladska. Od roku 1960 byla Nová Seninka částí Stříbrnic a s nimi byla v roce 1976 připojena ke Starému Městu.

Katastr Nové Seninky o výměře 932 hektarů je rozložen na východním úpatí Králického Sněžníku. Jeho severní hranice od Hraniční hory (954 m) téměř až ke Kladskému (dříve Špiklickému) sedlu (817 m) je současně státní hranicí proti Polsku. Samotná ves má střední nadmořskou výšku 636 m a táhne se dolinou podél potoka směřujícího do Krupé. Proti jejímu toku vede silnice ze Starého Města do Kladského sedla.

Počet obyvatel Špiklic se od poloviny 19. století neustále snižoval. Ještě v roce 1850 zde žilo 581 obyvatel, ale o padesát let později již jen 498 osob ve 102 domech. Česká menšina se zde objevila až po roce 1918 (v roce 1930 bylo ze 421 obyvatel 16 Čechů) a tvořily ji rodiny zaměstnanců zdejší celnice při hlavní silnici směřující do Německa. Odsun německých obyvatel a nedostatečné osídlení pohraniční obce po druhé světové válce způsobilo do roku 1950 snížení počtu obyvatel na 108 v 50 domech. Při posledním sčítání v roce 1991 bylo v Nové Senince zjištěno jen 58 obyvatel a 12 trvale obydlených domů.

Špiklice jsou zmiňovány k roku 1325 mezi majetkem, který daroval pán Kolštejna cisterciáckému klášteru v Kamenci. V 15. století ves zpustla a obnovena byla opět již kolštejnskou vrchností v roce 1561. Podle lánového rejstříku bylo ve Špiklicích v roce 1677 usazeno 29 hospodářů a ti si v roce 1689 postavili nový kostel. Snad již před třicetiletou válkou byla ve Špiklicích fara obnovená v roce 1784. Školní vyučování začalo v místě již v roce 1766. Zdejší sklárna zřejmě zanikla koncem 18. století. Do roku 1834 se Špiklice rozrostly na 68 domů, v nichž žilo 580 obyvatel.

Po roce 1848 byla obec začleněna do staroměstského soudního okresu v šumperském hejtmanství. Zůstávala zemědělským sídlištěm s celnicí na přechodu do Pruska. Jediným výrobním zařízením zde byl v době mezi dvěma světovými válkami mlýn. Politické soupeření v té době probíhalo mezi německou křesťanskosociální a agrární stranou, v roce 1935 však obě byly předstiženy Sudetoněmeckou stranou.

Podhorská vesnice v bezprostředním pohraničí nebyla atraktivní pro nové osídlence po druhé světové válce. Na zdejších pozemcích začal v roce 1949 hospodařit staroměstský státní statek. Občanskou vybavenost vylidňující se vesnice zajišťoval v roce 1990 jediný obchod se smíšeným zbožím.

Památkou raně barokní architektury Nové Seninky je farní kostel sv. Jana Křtitele. Jako doklad lidové architektury druhé poloviny 19. století je chráněna stodola u čp. 66 a z téže doby se dochovala rustikální boží muka.