Janáčkovy sady tvoří klín, kterým z okolní krajiny proniká příroda až do centra měst Nového Jičína. Proto byly také zvoleny za nástupní místo naučné vlastivědné stezky.

Nacházejí se v nadmořské výšce 294 m a ústí přímo do rušné třídy K Nemocnici. Od poloviny 16. století až do roku 1830 se v těchto místech rozkládal v pořadí druhý novojičínský hřbitov, jehož pozůstatkem je kaple svatého Kříže z roku 1757. Po zrušení hřbitova roku 1879 byla rozšířená plocha přeměněna v park.

Současná úprava parku pochází z roku 1976. V jeho středu jsou uloženy různě zbarvené tzv. "bludné balvany" švédské žuly a ruly, které byly do okolí Nového Jičína dopraveny kontinentálním ledovcem ze Skandinávie před 500-550 000 lety. V těsné blízkosti roste významný jedinec dřezovce trojtrnného.

V severní části parku se nachází kašna se sochou boha Herma. Busta geniálního moravského hudebního skladatele Leoše Janáčka, rodáka z nedalekých Hukvald, byla zde odhalena 19. dubna 1963. autorem je frenštátský sochař Karel Vašut. V roce 1995 byla do půdy parku vsazena pamětní deska Karlu Krylovi, který v Novém Jičíně prožíval svá mladá léta.

Sadům dominuje kostel Nejsvětější Trojice, zvaný dříve Moravským kostelíkem, protože až do bitvy na Bílé hoře se zde konaly bohoslužby v českém jazyce. Chrám byl zbudován na přelomu 15. a 16. století v pozdně gotickém slohu. Vnitřek je vyzdoben řezbami lidového baroka. Najdeme tu tři oltáře ze 17. století. Hlavní oltář zdobí osobité vyobrazení svaté Trojice. Pozoruhodné je i vzácné ztvárnění "Martyrium blahoslaveného (dnes svatého) Jana Sarkandra" na křtitelnici. Barokní věž, postavená v roce 1657, náležela až do roku 1927 městu. Vedle hlavního vchodu do kostela se nachází socha svatého Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu. Pochází z roku 1749.

K parku přiléhá modlitebna Českobratrského evangelického sboru, postavená v novogotickém slohu roku 1908 místo původně plánovaného evangelického kostela.