Název: zámecký park Identifikátor: 8-1622/2 Obec: Kunín Statut památky: KP
Park na ploše okolo osmi hektarů byl založen v době stavby zámku - v letech 1726 - 1734, tedy v době působení J.L Hildebrandta v Kuníně (uvádí B. Grimschitz - Johan Lucass Hildebrandt, Vídeň 1959). V letech 1726 - 1729 se v historických materiálech hovoří o tzv. "staré" zahradě, která měla výměru 140 měřic, lze se tedy domnívat, že tento název souvisel se založením nového zámeckého parku.. Původní zahrada měla užitkový charakter (jsou z ní uváděny výnosy). V návrzích na zlepšení hospodaření na panství z let 1726 - 1729 se hovoří o "dvorské zahradě" a v dominikální fasi tereziánského katastru z roku 1750 je uvedena zahrada "bei dem Kunwalder Hoff" o rozloze 39 měřic a 5 achtlů (přibližně 7,5 ha).
Největší rozkvět zámeckého parku lze zařadit do období let 1781 - 1828, do doby vlastnictví Marie Walburgy hraběnky Truchsess - Zeil. Tato osvícená žena zde založila roku 1792 vzdělávací ústav. Žáci byli vzděláváni mimo jiné i v pěstování ovocných stromů, v parku se nacházela zeleninová zahrada i ovocný sad. Hraběnka nechala vysadit vzrostlé stromy i do širokého okolí celého Kunína a odebírala časopisy zabývající se zahradně architektonickou tvorbou.
Před zámkem se nacházel na počátku 19. století francouzský klasicistní parter tvořící pravidelnou úpravu reprezentativního prostoru. Zbývající část parku byla koncipována jako anglický přírodně krajinářský park. Dle archivních záznamů jej tvořily skupiny vzrostlých stromů, zejména duby, lípy, javory, buky a konifer, které byly obohaceny o cizokrajné dřeviny jako liliovník tulipánokvětý, nahovětvec dvoudomý, jírovec osmimužný, hloh stopečkatý, dřezovec trojtrnný, ořešák černý, buk lesní - červenolistý, smrk pichlavý, cypříšek hrachonosný. Pod stromy se nacházelo velmi bohaté bylinné patro, ve kterém dominovaly zejména sasanky, plicníky, prvosenky a na stinných místech česnek medvědí. Skrze louky a porosty tekly potůčky, které byly překlenuty dřevěnými mostky (březové dřevo). V zadní části parku se nacházel rybníček.
V letech 1833 - 1880 byl vybudován v zámecké zahradě skleník, kde byly pěstovány exotické rostliny - např. Victoria regia. Dle časopisu 'Alte Heimat - Kuhlandchen" - Folge 3/1959 byla ve skleníku umístěna oranžérie, "fialkový dům" a rostly zde palmy. Skleník byl vytápěn ústředním topením - teplou vodou. V jeho blízkosti se nacházely dva menší skleníky (zřejmě pařeniště), sloužící pro užitkové rostliny a zděný domek zahradníka. Blíže k zámku stávala kuželna, původně dřevěná barokní stavba, později přestavěná. Kuželna sloužila na konci minulého století jako letní jídelna a byla cílem nedělních výletníků. na západním konci parku se nacházel zděný šindelem pokrytý letohrádek, jehož sklepy mohly sloužit pro zrání a uskladnění sýrů (tzv. syrečkárna - dle ústního podání p. B. Novosada).
Z indikační skizzy a mapy stabilního katastru z roku 1833 je patrná pravidelná úprava parteru před zámkem. Na zámek navazoval kostel a za zámkem byly umístěny hospodářské budovy. Je zde zakreslena dřevěná kuželna, panský sad a v části koncipované jako přírodně krajinářský park dřevěný zahradní altán. Za hospodářskými budovami se nacházely sady a zeleninová zahrada.
V katastrální mapě z roku 1880 je naznačena architektura parteru přiléhajícího k zámku a kostelu. Parter nebyl v osové návaznosti na vstup do zámku a v jeho centrální části se zřejmě nacházela fontána. Poblíž zámku je zakreslena kuželna. Dle Dr. F.Řezáče (Příspěvek ke vzniku zámeckého parku v Kuníně, 1971) byla kuželna v roce 1880 již zděná. Zámecké zahradnictví se nacházelo v prostoru dnešního fotbalového hřiště. Patřila k němu ovocná školka, kde začínal se svými výzkumy J.G.Mendel. Zde se poblíž skleníku nacházel zděný domek zahradníka a kůlny. Celý park byl ohrazen cihlovou zdí, či kamenocihlovou ohradní zdí, v přední části klasicistním plotem.
Z počátku 20. století - z roku 1924 se zachovala mapa zámku a parku. Jedná se o mapový zákres, který byl součástí protokolu sepsaného 7. února 1924 na zámku v Kunwaldě mezi majiteli, památkovým ústavem a ministerstvem školství: Vzhledem k řečené, služi považovati zámek s přilehlým parkem ze památku uměleckou a historickou...." Z protokolu se mimo jiné dozvídáme, že kuželník krytý dřevěným šindelem byl postaven v době novější dle starého vzoru a že zděný zahradnický domek měl tři pokoje a příslušenství. V jeho blízkosti stál velký, taškami krytý skleník se dvěma křídly ku přechovávání květin. Na západním konci parku se nacházel zděný, šindelem položený letohrádek.
Z mapového zákresu vyplývá, že parter v roce 1924 nebyl řešen v pravidelném francouzském stylu, jak je patrné ze starších katastrálních map. Úprava parteru vycházela z osy budovy (vstup do zámku) a byla tvořena trávníkovým oválem. Podrobný vzhled parteru je patrný z dochovaných fotografií. Vstupní fasáda zámku (směrem k hospodářským budovám) byla až do výše 1. patra popnuta okrasnou révou. Z druhé strany (před budovou zámku - směrem do zahrady, k parteru) byly postaveny dřevěné konstrukce s popínavým loubincem. Ve středu parteru, tvořeném trávníkovým oválem, byla vysazena pravidelná kruhová kompozice, dělená na pět menších segmentů. Liniové prvky byly tvořeny převážně zimostrázem tvarovaným do živých nízkých plůtků, vnější kruh byl vysázen z trvalek jednoho druhu. Středový kruh byl z vnitřní strany lemován trvalkami nebo letničkami. Kompozici doplňovaly nízké jehličnany - smrk stříbrný a okrasné kultivary nízkých zeravů. Uprostřed kruhových plůtků se nacházely mobilní nádoby s rostlinami, které byly přes zimní období pěstovány ve skleníku a v létě byly umístěny na parter. Jednalo se zejména o palmy, bambusy a také kapradiny. V roce 1935 došlo k ustoupení nároží parku u kostela z důvodů úpravy silnice. V blízkosti kostela (podél oplocení) stála topolová alej, na kterou dále navazovala dvouřadá kaštanová alej. Topoly byly vykáceny, z dřevin, které se nacházely původně uvnitř parku, byl zachován a přesazen pouze převislý smuteční jasan. V okolí parteru se nacházely okrasné dřeviny - stromy, např. červenolistý dub, šácholan, nahovětvec, u kostela zeravy, břízy, javory mléče, smrky - dle dochovaného exempláře se nejedná o smrk, nýbrž o douglasku a jeřáb. Na parter navazovala přírodně krajinářská část parku s exotickými dřevinami. Jednou z hlavních kompozičních os, které je dnes možné vystopovat, byl průhled od vstupní části (mezi zámkem a hospodářskými budovami) do parku. Pohledová osa byla zakončena budovou skleníku. Průhled lemovaly vzrostlé stromy, v prostoru mezi zámkem a skleníkem se ještě v roce 1951 nacházely tři červenolistíé buky, jilm, liliovník tulipánokvětý, dále javory, lípy, jasany, akát, lípa velkolistá a habr.V blízkosti kuželny rostly lípa, buky, jasany, akát, dub a jírovce.
Za odvodňovací strouhou se nacházely solitérní stromy v louce i v porostech, např. dřezovec - beztrnný kultivar, jilmy, duby, buky, jinan dvoulaločný, habry, stříhanolisté duby uprostřed mokřiny, javory - babyka i javor jasanolistý, tis, sedm jírovců, jasany, smrky - možná též douglasky a desetikmenný keřostrom. V okolí rybníčku rostly olše, vrby, borovice vejmutovka a další. Okolo této části tvořily bariéru lípy, habry, jilmy, jasany, střemchy, vejmutovky, javory, jírovce, tisy apod. V roce 1955 došlo k vykácení plochy pro zřízení fotbalového hřiště. Vliv těchto sportovních aktivit jen uspíšil chátrání skleníku, který byl v roce 1956 spolu se zbytky kuželny odstraněn.
