Území najdeme na pravém, většinou strmém údolním svahu Sázavy v místě připojení bočního údolí, asi 1 km severovýchodně od Českého Šternberka v místě bývalého lomu na vápenec a v jeho okolí. Prioritní je zde ochrana neobvykle bohaté populace lýkovce jedovatého. I když jde o fragment širšího souboru je území též významnou ukázkou biocenóz sázavského kaňonu na pestrých horninách ratajské zóny, které nejsou nikde jinde na Sázavě chráněny.
Morfologicky jde o prudký sráz na pravém břehu Sázavy se sklaními výchozy a sutěmi. Geologický podklad tvoří pestrá směs hornin v prostoru styku moldanubika, kutnohorského krystalinika a ratajské zóny. Je zde komplikovaná stavba z pruhů hornin, směru SV - JZ. Od Z jsou to krystalické vápence až dolomity, amfibolity a amfibolitické ruly, kvarcitické ruly, slídnaté pararuly a biotitické pararuly, biotitické hybridní ruly přecházející do migmatitů, dále přistupují žíly pegmatitů a aplitických žul. Vesměs jde o pevné, odolné horniny, vytvářející místy skalní výchozy. Převládají oligo-mezontrofní hnědozemě, místy slabě vyvinuté vzhledem ke skalním výchozům a sutím. Na vápnitých horninách jsou drobné ostrůvky rendzin.
Původně se na území přírodního parku vyskytovaly květnaté bučiny se suťovými porosty. Jejich narušením a prosvětlením při těžbě nerostných surovin došlo k rozšíření lýkovce jedovatého. Po skončení těžby následovala záměrná výsadba smrku, který se dnes šíří i náletem, což mělo za následek ochuzení druhové skladby v podrostu. Z druhů bučin se tu dnes vyskytují např. kyčelnice devítilistá, samorostlík klasnatý, svízel vonný, žindava evropská. Ve smrčinách je chudé bylinné patro, řídce se vyskytuje řeřišničník písečný, matečka trojžilná, kostřava ovčí, metlička křivolaká apod. Na území bývalých lomů nalezneme řadu druhů teplomilnějších, např. pryšec chvojku, marulku klinopád, dobromysl obecnou, jetel alpský. Ze živočichů byli blíže sledováni pouze měkkýši, ze vzácnějších druhů např. Helicodonta obvoluta (poslední naleziště proti proudu Sázavy), Causa holosericea, Taudonia rustica. Do území zasahuje štola částečně zaplavená vodou, pravidelné zimoviště netopýrů (např. netopýr velký).
Na území jsou druhotné porosty s převahou smrku (stupeň bukodubový), jednotlivě jsou vtroušeny jedle bělokorá, olše lepkavá, buk lesní, habr obecný, dub zimní, javor klen. V minulosti zde byl těžen vápenec. Chráněný fenomén i vzácnější druhy měkkýšů jsou ohroženy přílišným zárůstáním lokality, výsadbou smrku. Určitým ohrožením je i malá rozloha chráněného území. Je potřebné prosvětlení, náhrada smrkových porostů smíšenými s převahou listnáčů (buk, dub), rozšíření území do svahů směrem po proudu Sázavy včetně skal nad železnicí.
Základní data
Katastrální území Český Šternberk
Výměra 4,11 ha
Nadmořská výška 310 - 385 m
Založeno výnosem MK ČSR čj. 16.051/72 ze dne 29. 12. 1972.