Prameny lázní Kyselka [ Minerální pramen ]
Prameny lázní Kyselka
Lázně Kyselka leží na pravém břehu řeky Ohře poblíž jejího soutoku s lomnickým potokem v nadmořské výšce kolem 340 metrů. Ve svahu vrchu Bučina je zachycen vývěr nejznámějšího pramene Otto. V údolí partii Lomnického potoka vyvěrají prameny Alžběta, Josef a Löschner. V této lokalitě byly v letech 1959 - 1966 provedeny průzkumné vrty. Zřídelní struktura kysibelských kyselek je součástí východního úseku karlovarského žulového masívu. Má kontakt s metamorfity, jež patří ke kateřinohorské ortorulové klenbě Krušných hor. Žlový masív překrývají třetihorní vulkanity Doupovských hor. Ty zasahují ke z území Kyselky od východu a severu. Zřídelní struktura je v Kyselce odvodňována prameny Alžběta, Josef, Otto a Löschner. Prameny Kyselky jsou typem mělčí zřídelní struktury s třífázovým formováním minerální vody, s příronem CO2 ve druhé fázi. Geologické údaje o zdejších minerálních vodách jsou vedeny v pracech J. Löschnera, J. Knetta, G. Laubeho a O. Hynie. Nové údaje přinesly vrtné průzkumy v letech 1959 - 1966 a později z let osmdesátých. První fází geneze minerální vody je pomalý sestup vádózní vody, jež se mineralizuje z okolních hornin. Sestupové cesty jsou ze svahů Doupovských hor, Krušných hor, a Karlovarské vysočiny. Sestupné proudy vody se vzdouvají na linii východního pokračování ohareckého zlomového pásma. Zde se prody mísí s juvenilním CO2, který sem proniká od jihu Doupovských hor. Proplyněná minerálka pak získává další mineralizaci z horské žuly karlovarského žulového masívu. Minerální voda se tvoří v hloubce cca 125 - 230 metrů a má výrazně zvýšený obsah flóru.
Lázeňská léčba
Poloha Kyselky v chráněném údolí řeky Ohře předurčila vývoj zdejších lázní jakožto lázní klimatických. Dobré předpoklady tu vytvořily toto prvky: přirozené lesní prostředí bez prachu, minerální prameny, zátiší bez silných větrných proudů a příjemná vlhkost vzduchu daná tokem Ohře.
Počátky lázeňství v Kyselce spadají do roku 1829, kdy se lokality ujal hrabě Wilhelm z Neubergu a vybudoval zde první lázeňský dům, restauraci a kolonádu.
Plný rozvoj lázeňství pak nastal za Heinricha Mattoniko, jehož éru lze vymezit lety 1873 - 1910. Vedoucím lékařem lázní Kyselky byl tehdy dr. Gastl. Lázeňská sezóna trvala od 1.května do 30. září.
Kyselka mohla svým hostům kolem roku 1900 nabídnout tyto léčebné prostředky: Pitnou kúru - nejúžívanější byl Ottův pramen. Dále vodoléčebný ústav se širokou škálou koupelových kúr v kyselce, rašelině, s výtažky z jehličí - ústav měl také gymnastické cvičební aparáty, využívala se též gymnastika, masáže a elektroléčba. Dalším prostředkem byla plicní inhalační léčba - existoval speciální pavilón pro vdechování teplé páry sycené výtažkem z jehličí. Nejvíce však byla využívána pohybová kúra - v roce 1883 byla zřízena speciální léčebná vycházková trasa o 30 zastávkách v rozmanitě členěném terénu (Kyselka měla 12 km vycházkových cest). Dalším prostředkem byla cvičební terapie.
Indikace chorob léčených v Kyselce: choroby trávícího traktu, překyselení žaludku, špatné trávení, chronické nemoci střev, hemeroidy, choroby dýchacích cest, chronické katary hrtanu a průdušek, bronchitida, astma, záněty plicních hrotů a pohrudnice, kožní nemoci, nemoci krevního oběhu, srdeční slabost, chudokrevnost, dna, křeče, revmatismus, otylost, ledvinové kameny a písek, cukrovka, nervové nemoci, impotence, alkoholismus, ženské nemoci.
Po roce 1970 se lázně Kyselka staly výhradně dětskou lázeňskou léčebnou. Sloužily jako léčebné preventivní zařízení pro děti a mládež z pánevních oblastí severozápadních Čech. Je velice politováníhodné, že po roce 1989 lázeňská funkce Kyselky v důsledku reorganizace lázeňské organizace zcela zanikla. Lázně byly v roce 1992 Fondem národního majetku ČR zprivatizovány a od této doby chátrají. Lze doufat, že budoucnost přinese jejich obnovu.
