Velkým okamžikem v historii našeho kraje bylo v roce 1101 založení benediktinského kláštera v Třebíči. Z opisu tzv. zakládací listiny je zřejmé, že zde již v dobách předtím byly četné osady, z nichž některé se zachovaly dosud. Třebíčský klášter byl v pořadí třetí po Rajhradu v roce 1048 a Hradišti u Olomouce z roku 1078. Zakladateli Třebíčského kláštera byli bratři, knížata Litold znojemský a Oldřich brněnský. Řeka Jihlava tvořila přirozenou hranici mezi obcemi darovanými klášteru svými zakladateli. Obce na pravém břehu daroval kníže Litold, na levém kníže Oldřich. V této zakládací listině je tedy první zmínka o obci Studenec.

Studenec náležel k původním statkům třebíčského kláštera a jeho historie je velice těsně spjata s osudy tohoto kláštera až do jeho zaniknutí po válkách s uherským králem Matyášem (roku 1468).

Čas pomalu plynul a historické události významné i méně významné měly vliv i na život v obci. Měnili se představení kláštera, probíhaly válečné konflikty. Roku 1430 obsadil Prokop Holý Třebíč a husité drželi Třebíč až do roku 1435. Klášter sám, ale i obce jemu náležející, byly v té době značně zpustošeny.

V roce 1556, kdy byl Studenec součástí třebíčského statku, byl s ostatním majetkem náměšťského okolí prodán Vratislavem z Pernštejna Oldřichovi z Lomnice a na Náměšti. Po jeho smrti v roce 1567 připadla pak obec do majetku pánů z Žerotína. Bílou horou končí období vlády Žerotínů a obce statku náměšťského přechází do majetku hrabat z Verdenberka. Z tohoto období pak pochází tzv. Verdenberský urbář (rok 1640), který mimo jiné uvádí některé studenecké rodiny. (Seznam těchto rodin je uveden v Pamětní knize obce Studenec, str. 139, 140.) Verdenberkové byly majiteli až do roku 1733, kdy náměšťská větev vymřela.

V dalších letech bylo náměšťské panství krátce v majetku rodu hrabat z Enkenvoirtu, kteří již v roce 1752 prodávají Náměšť a okolí hraběti Bedřichu Vilémovi Haugwitzovi. Přesto však během svého krátkého působení v Náměšti a okolí vybudovali kamenný most přes řeku Oslavu, špitál pro zestárlé služebnictvo a obnovili kostel sv. Jana Křtitele.

Z poloviny 18. století, z období vlády Marie Terezie pochází tzv. Tereziánský katastr, který obsahuje všechny obce náměšťského panství včetně obce Studenec.

Po Bedřichu Vilémovi se v roce 1765 ujímá náměšťského dědictví Karel Vilém Haugwitz a po něm pak v roce 1795 Jindřich Vilém Haugwitz. Ten začal podporovat tovární výrobu a na místě bývalého kapucínského kláštera založil továrnu na sukno. Za jeho vlády, roku 1821, vypukla v celé jihozápadní Moravě velká robotní vzpoura, jíž se zúčastnily i některé obce náměšťského panství včetně obce Studenec. Tyto snahy však byly potlačeny. Haugwitzové pak vládli na Náměšťsku až do roku 1945.

Konfiskační dekrety z roku 1945 postihly bez vyjímky veškeré majetky Haugwitzů. Jejich držitelé se po německé okupaci přihlásili vesměs k národnosti německé a stali se občany tehdejší Říše. Po válce byli odsunuti do Německa nebo jiné ciziny. Hagwitzové navštěvují příležitostně svou bývalou vlast a místem jejich setkání se stal již tradičně zámek v Náměšti nad Oslavou.

Podle nejstarších dochovaných sčítání lidu bylo v roce 1870 ve Studenci 62 čísel a 440 obyvatel, v roce 1890 560 obyvatel a v roce 1900 85 domovních čísel a 613 obyvatel, Čechů, katolíků.

Do obce Studenec byla také započítána 3 čísla "Zelené Hospody" založené již v roce 1776 hrabětem Haugvitzem a 4 čísla na železniční stanici. Náves tvořila dlouhou ulici s potokem. Grunty stály po obou stranách potoka, chalupníci pak stavěli domky do mezer mezi oběma řadami gruntovníků. Osada se tedy kolem roku 1900 jevila jako uzavřená. Domy stály těsně vedle sebe průčelím na náves. K další zásadní obytné zástavbě došlo až v první polovině 20. století a to v lokalitě Na Drahách a Na Špimberku. Původní tvar návsi z roku 1900 však neprodělal žádné zásadní změny.

Obec Studenec měla své úřední pečetě. V archivech se dochovaly celkem tři různé otisky pečetí a to z 18. a 19. století.

První pečeť je kruhová, v pečetním poli jsou váhy od vozu doprovázené dvěmi šesticípími hvězdami po stranách. Pod vahami písmena W a S. Obvod pečetě je lemovám nepravidelnou linkou. Druhá pečeť je také kruhová. V pečetním poli je studna s rumpálem a okovem na vodu. Pod studnou zkřížené ratolesti. Nad studnou po obvodu, který je lemován linkou, je opis. Třetí pečeť je oválná, v pečetním poli je stejný obraz jako na druhé pečeti. Pod studnou jsou zkřížené ratolesti. Nad studnou opis psaný kurzívou a nad opisem po obvodu pečeti, který je lemován linkou, dvě ratolístky.

Na konci minulého století, přesněji v roce 1886, byla dána do provozu tzv. transversální dráha spojující Zastávku u Brna a obec Okříšky. V souvislosti s touto událostí vznikla samostatná železniční stanice Studenec. Bylo několik variant pro trasu železnice, nakonec se však studenecká železniční stanice ocitla 3 km od vlastní obce. Samotná přítomnost železnice značně ovlivnila další rozvoj obce a umožnila lidem snadnější kontakt s okolním světem.

Po první světové válce v roce 1918 byla vyhlášena samostatná Československá republika a 15. června 1919 proběhly první volby do obecního zastupitelstva ve Studenci. V těchto volbách zvítězila strana agrární před sociálně demokratickou a lidovou. Prvním starostou pak byl zvolen Jan Kotačka ze Studence č.p. 15.

V roce 1920 bylo rozhodnuto o zbudování pomníku osvoboditelům. Umělecká výzdoba byla svěřena sochaři Václavu Machovi v Brně. O pouti 29. srpna 1920 proběhlo slavnostní odhalení. Po zaplacení všech výloh zbyla ještě značná částka, která byla uložena do fondu na postavení sokolovny. Na pomníku jsou uvedena jména studeneckých občanů, padlých v první a druhé světové válce.

Dne 1. prosince 1930 proběhlo další sčítání lidu. K tomuto datu bylo v obci 127 domů a 662 obyvatel.

V roce 1931 byla slavnostně otevřena nová sokolovna a v roce 1932 byla zahájena stavba současné školní budovy. Provoz v nové škole byl zahájen 3. ledna 1933.

Přes všechny životní nesnáze a zkoušky, kterými občané Studence procházeli, našli vždy společnou řeč a odhodlání pracovat pro rozkvět obce. Připomeňme si alespoň část toho, co se podařilo za posledních 40 roků ve Studenci vybudovat: - kanalizace, přístavba sokolovny, stavba víceúčelové budovy obecního úřadu, veřejný vodovod, prodejna Jednoty, plynofikace, kabelová televize, čistírna odpadních vod, chodníky a zpevněné komunikace, bylo upraveno veřejné prostranství a mnoho dalšího. Studenečtí občané každoročně odpracovali na akcích organizovaných ke zvelebení a zkrášlení obce mnoho brigádnických hodin.

V obci vždy probíhal bohatý kulturní a společenský život. Hrála se různá ochotnická divadelní představení, pořádaly se plesy a taneční zábavy a dodržovala se i řada dalších tradičních společenských a kulturních akcí - ostatky, pálení čarodějnic, velikonoce, pouť. Za zmínku stojí taktéž pořádání setkání rodáků s kulturním programem v roce 1979.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.horacko.cz/studenec