Zámek HORNÍ HRAD ve svých zahradách [ Historie (archivní dokument) ]
ZÁMEK HORNÍ HRAD VE SVÝCH ZAHRADÁCH
Romantická stavba zámku Horní hrad ve stylu tudorské gotiky byla samozřejmě obklopena zahradami, které měly podpořit účinek zvoleného slohového projevu. I zahradní architektura odpovídala stylu anglických romantických zámků. Projevovala se zdánlivě protikladně řešenými jednotlivými plochami. Na jedné straně od přírody převzaté a shromážděné malebné a dramatické přírodní scenerie, na druhé straně formální, pravidelný ornament, poplatný gotizujícímu tvarosloví., spolu s květinovou a bylinnou zahradou, evokující středověk.
Ke tvarované, formální zahradě neposkytoval terén příliš prostoru, odehrávala se tedy v malé ploše, kterou vymezoval provoz, na nádvoří kolem pozoruhodné kašny gotizujících forem. Další malá úprava s bazénkem jako středovým motivem byla na terase pod zimní zahradou. Tady byla zahrádka ze stříhaných ornamentů z buxusu s barevnými výsadbami růží a letniček ve zvláště působivém kontrastu s úchvatnými přírodními sceneriemi v pohledech do údolí.
Za zámkem bylo hluboké údolí se skalními výstupy a mohutným skalním sukem, na němž stojí hrad, využito mistrovským způsobem k navození romantické atmosféry. Sestupující prudké svahy s řídkým porostem vznešených buků rámují prudkou horskou bystřinu s vodou přeskakující ohlazené balvany. Světlá zeleň buků je v podrostu podtržena tmavými stálezelenými porosty popínavého břečťanu a rozložitými keři tisu. Přímo rafinované bylo vytvoření tří rybníčků, protože se nejednalo o naléhavou potřebu vodního motivu v sousedství s potokem. Promyšleně byla vytvořena zrcadla klidné vodní hladiny, ve kterých se v různých úhlech zrcadlila severní strana zámku s gotickou věží na skále. Divák viděl z jednoho bodu několik obrazů hradu, které se při procházce prolínaly a měnily. Celá scenerie byla zarámována do střízlivě pojaté výsadby barevných a tvarových kultivarů a exotických dřevin a velkých skupin vysokých trvalek. I tyto výsadby a barevné scenerie se zrcadlily ve vodních zrcadlech a násobily tak požitky z vnímání parku, který tak na poměrně malé ploše působil velkolepě.
Náročnou botanickou skladbu anglických předloh připomínala ale terasovaná zahrada vpravo před vstupní branou, přímo přístupná z patra zámku. Byly v ní nejen náročné a bohaté výsadby bylin a květin, samozřejmě i ovocný sad, ale i skleníky se sbírkou tropických rostlin. Skleníky byly nejen produkční, ale umožňovaly i pobyt jako v zámeckém salonu. Hlavní takovou službu, ale poskytovala velká zimní zahrada s gotickými okny jako z katedrály, obrácenými na jih do údolí. Tady ovšem byly vystaveny rostliny méně náročné na teplo a světlo, citrusy, vavříny, fuchsie, klívie, které se pěstovaly v nádobách a na léto vynášely na terasu.
Nejkrásnější a dokonalé je ovšem celkové usazení zámecké romantické stavby do krajiny a její využití, které předčí i uznávané vzory. Rozlehlé údolí s klikatými potoky, lukami, stromy v březích potoků, sadech i velkých soliterách, prudce stoupá a zužuje se k akcentu, na skále vévodícímu zámku, naježenému štíty a cimbuřími s vykřičníkem středověké věže. Celý tento obraz pak zarámován do svahů na obou stranách, porostlých převážně bukem, nejkrásnějším středoevropským listnatým stromem, který vytváří svou jasnou zelení na jaře, bronzovým zabarvením na podzim a světle šedou kůrou v zimě positivní nálady. Celý tento kraj byl pak protkán cestami a cestičkami pro jízdu na koni i pěší procházky. Cesty, programově vedené po svazích, co chvíli nabídly nové pohledy na zámek i údolí, aby v zápětí schovaly návštěvníka do svěžího stínu. Při tom celá krajina byla obydlena, kamenné klenuté mostky, stavení, ovocné sady a pasoucí se stáda vylučovaly pocit ponurosti a opuštěnosti. Celý kraj s dominantou Horního hradu je jedním z nejlepších evropských příkladů dokonale zvládnuté krajiny v romantickém přírodně krajinářském duchu.
