Zastavení č. 1 — Národní sad [ Informační tabule ]
Zastavení č. 1 — Národní sad
(410 m n. m.)
"Národní sad" — dnes NPP (národní přírodní památka) Šipka, byl otevřen na Kotouči 6.8.1922. Vybudován byl v době vzepjatého vlastenectví krátce po založení Československé republiky. Je koncipován jako galerie v přírodě, ve které jsou představeny formou bust a pamětních desek významné osobnosti českých národních dějin a kultury.
Dne 9. 1. 1960 byla na území Národního sadu vyhlášena Národní přírodní památka Šipka o rozloze 24,61 ha. Hlavním předmětem ochrany na jejím území je významná archeologická lokalita jeskyně Šipka, ve které byly nalezeny kosterní zbytky neandrtálského člověka a její botanicky cenné okolí s výskytem mnohých zvláště chráněných rostlin vázaných na vápenec. O ochranu přírodních hodnot se stará Agentura ochranyjDřírody a krajiny v Ostravě spolu s městem Štramberkem a se společností KOTOUČ ŠTRAMBERK, spol. s r.o. prováděním biotechnických zásahů, každoročně navržených a vyhodnocených podle programu odborné péče, schváleného MŽP ČR v Praze.
Ve vstupní části Národního sadu je umístěno sousoší Pomník padlých od akademického sochaře Františka Juraně. Připomíná oběti první a druhé světové války. Jsou zde uvedena jména všech štramberských občanů, kteří zahynuli v těchto válečných dobách. Usoudíte sami, že vzhledem k tehdejšímu počtu občanů města je jejich počet úctyhodný. V kapličce bývalé křížové cesty byl umístěn Valašský Betlém, který podle návrhu frenštátského umělce Břetislava Bartoše vyřezal profesor Alois Balán. Samotný Betlém byl v r. 1992 zcizen, nyní je jako provizorium nahrazen jen papírovou kopií. Na řádné dřevěné kopii již pracuje místní umělec, takže snad při další návštěvě oceníte jeho práci. Na skále s nápisem Ave Maria stojí krásná socha Madony, která byla z vděčnosti za záchranu kraje ve druhé světové válce v r. 1946 pořízena věřícími občany města. Je dílem akademického sochaře Vojtěcha Hořínka. Dále na městském hřbitově si zaslouží pozornosti zajímavý náhrobek štramberského učitele, významného kulturně — historického pracovníka a propagátora Štramberka Bohuslava Blažka.
Převážně zalesněné území Kotouče pokrývají většinou přirozené lesy, zatímco původní biotopy skalní a travinobylinné vegetace jsou jen vzácně zachovány. Kamenité svahy s vápencovými skalkami osidluje nejčastěji suťový les s javorem babykou. Přírodě blízké lesní porosty Kotouče jsou územím, kde se prolínají teplomilné prvky květeny s hajními, karpatskými a bučinnými podhorními druhy. Můžeme zde mj. nalézt vstavač bledý, kruštík bahenní, lilii zlatohlávek, skalník obecný, hvězdnatec čemeřicový, řešetlák počistivý, lýkovec jedovatý, rozchodní-ky, lomikámeny aj.
Než se vydáme na stezku do Kotouče, hory, mající zvláštní atmosféru a pamatující život už od pravěku, připomeňme si ještě, že hora je zbytek bývalého moře, vápenec z období mladší jury. Ten přilákal v 19. století vědce, odborníky, ale i podnikatele. Vápencový lom byl otevřen r. 1880 bratry Guttmanny. Na Kotouči žili lidé v pravěku i v době bronzové a nacházíme stopy po Keltech i Slovanech. Za Jezuitů byl též poutním místem a vedla tudy křížová cesta ke kostelům na vrcholu.
Základní škola u vchodu do Národního sadu stojí Vašeho povšimnutí. Byla otevřena v r. 1910, o její výstavbu se zasloužil MUDr. Adolf Hrstka. Ve svých počátcích sloužila i jako muzeum k uměleckým výstavám děl takových umělců jako J. Panuška, A. Hudeček, O. Blažíček, E. Hlavica aj. V r. 1998 byla budova přistavěna a rekonstruována, takže teď je zdrojem vzdělávání mládeže města těmi nejmodernějšími formami a prostředky výuky.
Cestičkou k dalšímu zastavení se pokochejme překrásnými výhledy na historické jádro města a Zámecký vrch s Trúbou po pravé straně.
